Tak tento titulek přesně vyjadřuje moje současné rozprostření. Někdy si říkám, že tyto dvě zásadní strany mé životní mince jsou jako jistý Dr. Jekyll a Mr. Hyde, jen nedokážu přesně identifikovat, která postava je která. Ale nejspíš bude v každém něco. Někdy se přes den věnuji své vědecko-pedagogické práci jako hodný Dr. Jekyll, abych večer vplul do role zuřivého rock’n’rollu, jindy naopak se zanícením a hlubokým, vážným ponořením píšu v jasných dnech nové písničky či poctivě s asketickým odhodláním cvičím bluesové riffy, abych se po večerech a po nocích zuřivě věnoval vědě a přípravám na výuku svých milých studentů.
Přemýšlel jsem taky, proč toto spojení, tedy konkrétně v případě již dávno zaniklého a v živé řeči vlastně nikdy neexistujícího jazyka – staroslověnštiny. No, ale něco na tom bude. Jednak asi většina romantických duší dá přednost řeči zahalené v trochu mámivém příšeří dávné minulosti, jednak se také staroslověnština s hudbou stýká v jednom důležitém aspektu své zvukové stránky – je totiž mimořádně zpěvný jazyk. V důsledku řady jazykových změn (vysvětlovat je nebudu – laikovi nic neřeknou a oboru znalí, zejména studenti, vědí, o co se jedná) má staroslověnština alespoň v té původní podobě výjimečný chrakter – poměr souhlásek a samohlásek je téměř rovnocenný. Souhlásky sice přece jen trochu vítězí, ale např. všechny slabiky jsou zakončeny na samohlásku atd. Ano, možná i toto je jeden z důvodů, proč mě zaujala ze všech jazyků právě staroslověnština.
Možná, že by mi někdo rád položil otázku (a již se tak v některých případech stalo), proč nepropojím tyto dvě své životní sféry vjedno a nenapíšu nějakou píseň ve staroslověnštině. No, pokud bych se někdy toho chtěl chopit, asi bych nejspíše zhudebnil nějaký již existující text, netroufám si totiž v tomto ohledu experimentovat – kdo chápe alespoň trochu obtíže historických a mrtvých jazyků, snad tomto porozumí. Nastal by zde asi jeden zásadní problém – staroslověnština vznikla v době asi 1100 let před Elvisem, takže by to bylo spojení přinejmenším bizardní. To by si mohla dovolit vážná hudba, jak už bylo ostatně několikrát praktikováno – např. v případě několika „Hlaholských mší“ (za všechny můžeme jmenovat Janáčkovu) nebo v poslední době v podobě „Velkomoravského chorálu“ J. Pavlici.
Nicméně dovolím si na závěr malou hypotézu a předložím alespoň krátké úryvky ze svých hudebních textů ve znění staroslověnském. Zároveň tím vyhlásím malou soutěž – kdo první uhodne, o jaké texty se jedná, a ozve se mi (buď prostřednictvím komentáře k tomuto článku, nebo jinak), vyhraje malou odměnu. Stačí uhádnout jen některý z textů. Takže tady tedy úryvky písňových textů Miroslava Vepřka ve staroslověnštině:
Běšę že malii i stojaachą nadъ rěką,
slъnьce vabľjaaše nasъ kamo plavati po njeją
Gospodi, Bože, vladyko žalъ moichъ,
ličesa moja sątъ solьnąją zemľeją.
Přemýšlel jsem taky, proč toto spojení, tedy konkrétně v případě již dávno zaniklého a v živé řeči vlastně nikdy neexistujícího jazyka – staroslověnštiny. No, ale něco na tom bude. Jednak asi většina romantických duší dá přednost řeči zahalené v trochu mámivém příšeří dávné minulosti, jednak se také staroslověnština s hudbou stýká v jednom důležitém aspektu své zvukové stránky – je totiž mimořádně zpěvný jazyk. V důsledku řady jazykových změn (vysvětlovat je nebudu – laikovi nic neřeknou a oboru znalí, zejména studenti, vědí, o co se jedná) má staroslověnština alespoň v té původní podobě výjimečný chrakter – poměr souhlásek a samohlásek je téměř rovnocenný. Souhlásky sice přece jen trochu vítězí, ale např. všechny slabiky jsou zakončeny na samohlásku atd. Ano, možná i toto je jeden z důvodů, proč mě zaujala ze všech jazyků právě staroslověnština.
Možná, že by mi někdo rád položil otázku (a již se tak v některých případech stalo), proč nepropojím tyto dvě své životní sféry vjedno a nenapíšu nějakou píseň ve staroslověnštině. No, pokud bych se někdy toho chtěl chopit, asi bych nejspíše zhudebnil nějaký již existující text, netroufám si totiž v tomto ohledu experimentovat – kdo chápe alespoň trochu obtíže historických a mrtvých jazyků, snad tomto porozumí. Nastal by zde asi jeden zásadní problém – staroslověnština vznikla v době asi 1100 let před Elvisem, takže by to bylo spojení přinejmenším bizardní. To by si mohla dovolit vážná hudba, jak už bylo ostatně několikrát praktikováno – např. v případě několika „Hlaholských mší“ (za všechny můžeme jmenovat Janáčkovu) nebo v poslední době v podobě „Velkomoravského chorálu“ J. Pavlici.
Nicméně dovolím si na závěr malou hypotézu a předložím alespoň krátké úryvky ze svých hudebních textů ve znění staroslověnském. Zároveň tím vyhlásím malou soutěž – kdo první uhodne, o jaké texty se jedná, a ozve se mi (buď prostřednictvím komentáře k tomuto článku, nebo jinak), vyhraje malou odměnu. Stačí uhádnout jen některý z textů. Takže tady tedy úryvky písňových textů Miroslava Vepřka ve staroslověnštině:
Běšę že malii i stojaachą nadъ rěką,
slъnьce vabľjaaše nasъ kamo plavati po njeją
Gospodi, Bože, vladyko žalъ moichъ,
ličesa moja sątъ solьnąją zemľeją.
Pozn.: písmeno "ą" nahrazuje nosové o, pro které tento blog nemá znak.
Loučím se staroslověnským pozdravem "chěrъ"!
© Miroslav Vepřek
.jpg)
