Snad každý zná cimrmanovský název stavební firmy Zakoupil a Zbořil. V tomto případě se jedná o známý literární postup, kdy je fiktivní vlastní jméno vytvořeno tak, aby zároveň nějakým způsobem charakterizovalo jeho nositele – a to ať už kladně, tak i záporně, ironicky a kontrastně. Pro tento jev se taky používá známý termín – nomen omen („pojmenování, které vystihuje, které je příznačné pro jeho nositele“ – viz Slovník spisovné češtiny).
To jsou ovšem příklady umělých nomen omen z literatury. Zde bychom toho určitě našli víc, ale jsou prázdniny a mně se nechce číst. Navíc musím přiznat, že tyto případy nejsou pro mě tak moc zajímavé (ledaže se někdy pěkně zasměju), protože jsou vytvořené uměle. Daleko pozoruhodnější jsou případy, kdy se takovéto pojmenování vyskytne v reálném světě, kdy můžeme hovořit o náhodě (?). Typickým příkladem je dnes známý botanik Větvička.
Na vysvětlenou, než tuto úvahu definitivně odlehčíme, dodejme, že se tato skupina slov týká vlastních jmen, u nichž je běžnému jazykovému uživateli zřejmá souvislost s pojmenováním apelativním, tedy obecným (vysvětlení pro laiky – poznáme jej podle toho, že s výjimkou začátku větných a jiných celků se nepíše s počátečním velkým písmenem), a je tak možno uvažovat i o nějakém „významu“ vlastního jména – viz např. výše zmíněný Větvička. Přidělení takovéhoto jména skutečně bylo nějak motivováno, ale samozřejmě např. přidělení příjmení Vepřek podle nějaké souvislosti s onou proslulou chovnou zvěří se netýká mé osoby žijící na přelomu 2. a 3. tisíciletí, nýbrž některého z mých předků (povinnost nosit příjmení se u nás ustálila v 18. století).
Jinak jsem vtipně v předchozím odstavci přeskočil pouze ke kategorii příjmení, ale totéž se může týkat i jmen křestních, i když zde ta souvislost s obecným jménem, motivovanost vzniku pojmenování je dnes ještě více setřena. Tak např. z dnešních podob jmen Boleslav a Václav lze již dnes bez jazykovědné erudice stěží poznat, že oba knížecí bratří z počátků našich dějin měli nejen stejnou krev po rodičích a předcích (Václav měl zřejmě o něco více krvinek po svaté babičce Ludmile, i když kdoví), ale dokonce i jména se stejným významem. Václav i Boleslav znamená „více slavný“. Pro ty, kteří mi nevěří a jsou staršího nebo alespoň stejného data narození jako já, připomínám ruské slovo bolšój. No, protože však motivovanost osobních jmen je už dnes značně zastřena, nebývá tak často jejich původní „význam“ zdrojem komiky, ať už chtěné, či nechtěné (nicméně ty z vás, kteří znají alespoň vzdáleně z Bible význam jména apoštola sv. Petra, může rozesmát např. jméno Petr Kamínek).
Jsou samozřejmě případy, kdy nomen omen nepůsobí nijak komicky, ale spíše potvrzuje charakter, vzhled či skutky daného jedince. Tak např. nevěřím, že některý z léčených alkoholiků věřil, že snad obměkčí doktora Skálu, aby mu dovolil byť jen jediné pivko po obědě (aby pak obědval desetkrát denně…). Nebo půjdeme-li na pracovní schůzku s ing. Komínem, jistě nebudeme klopit oči; podobně se vypravíme neozbrojeni na setkání se známým advokátem JUDr. Láskou.
Daleko zajímavější případy jsou ty, kdy se naopak „význam“ daného příjmení rozchází s charakteristikou, činností, vzhledem daného individua (zde je asi nejvhodnější použít termín ironie). Velice často se stává, že nositel nějakého zdrobnělého příjmení, např. Malíček, překvapí svou mohutností (ať už do výšky, či do šířky), nebo že se dopustíme společenského faux pas, když se na smuteční akci rozesmějeme pohledem na plačícího pana Smíška. No a jsme-li v zaměstnání značně přelétaví, může nás vyděsit seznámení s dlouholetým podnikovým šéfem, naším novým zaměstnavatelem, značně prošedivělým ing. Nováčkem.
Dá se pokračovat dále a fantazii se meze nekladou. Tak např. bych já mohl šokovat sdělením, že se sprchuju dvakrát denně a v životě jsem nezachrochtal, navíc význam slova pomyje musím zjišťovat ve slovníku. Doporučení o zdravotní prospěšnosti požívání čerstvého pečiva se asi budeme zdráhat přijmout z úst docenta Nejezchleby, při spatření atletické postavy pana Hrbáčka budeme skálopevně přesvědčeni o jeho návštěvě francouzského poutního místa Lurdy. Z cimrmanovské hry Vizionář známe i překvapenou reakci uhlobarona: „…doktor Mazavka je abstinent.“
Za značně specifické můžeme považovat případy, kdy takovéto jméno je součástí nějaké obchodní značky. To se týká již na počátku zmíněného umělého příkladu firmy Zakoupil a Zbořil, ale všední i nevšední reálný život oplývá spoustou „náhodných“ příkladů. Je to například obuv Chromec, detektivní a bezpečnostní agentura Stratil, mlékárny Bejček, cestovní kancelář Zabloudil, soukromá logopedická ordinace Mlčoch, potraviny Nejezchleba, svatební salon Svoboda, oděvy Holý, kadeřnictví Vlasáková, kovářství Kobyla a Bosák atd.
Na závěr si dovolím přece jen jeden příklad, který souvisí s literaturou – je to zamyšlení nad otázkou, pročpak si asi spisovatel Otokar Březina neponechal své původní jméno a příjmení Václav Jebavý. Že by svoji roli sehrál nechtěný „význam“ daného příjmení (mohli bychom to ještě vyhrotit spojením s „významem“ jména křestního)? Zkrátka Nomen omen je důležitým jevem a v našem jazykovém chování hraje dost důležitou roli. Vše to pak pramení z naší přirozené snahy porozumět jazyku. To, že tato naše snaha, projevující se i v jiných oblastech a jiných jazykových jevech, je někdy příliš laická, trápí leda tak jazykovědce. Domnívám se, že kdyby nebyla laická, mnohdy bychom přišli o pořádnou porci legrace.
To jsou ovšem příklady umělých nomen omen z literatury. Zde bychom toho určitě našli víc, ale jsou prázdniny a mně se nechce číst. Navíc musím přiznat, že tyto případy nejsou pro mě tak moc zajímavé (ledaže se někdy pěkně zasměju), protože jsou vytvořené uměle. Daleko pozoruhodnější jsou případy, kdy se takovéto pojmenování vyskytne v reálném světě, kdy můžeme hovořit o náhodě (?). Typickým příkladem je dnes známý botanik Větvička.
Na vysvětlenou, než tuto úvahu definitivně odlehčíme, dodejme, že se tato skupina slov týká vlastních jmen, u nichž je běžnému jazykovému uživateli zřejmá souvislost s pojmenováním apelativním, tedy obecným (vysvětlení pro laiky – poznáme jej podle toho, že s výjimkou začátku větných a jiných celků se nepíše s počátečním velkým písmenem), a je tak možno uvažovat i o nějakém „významu“ vlastního jména – viz např. výše zmíněný Větvička. Přidělení takovéhoto jména skutečně bylo nějak motivováno, ale samozřejmě např. přidělení příjmení Vepřek podle nějaké souvislosti s onou proslulou chovnou zvěří se netýká mé osoby žijící na přelomu 2. a 3. tisíciletí, nýbrž některého z mých předků (povinnost nosit příjmení se u nás ustálila v 18. století).
Jinak jsem vtipně v předchozím odstavci přeskočil pouze ke kategorii příjmení, ale totéž se může týkat i jmen křestních, i když zde ta souvislost s obecným jménem, motivovanost vzniku pojmenování je dnes ještě více setřena. Tak např. z dnešních podob jmen Boleslav a Václav lze již dnes bez jazykovědné erudice stěží poznat, že oba knížecí bratří z počátků našich dějin měli nejen stejnou krev po rodičích a předcích (Václav měl zřejmě o něco více krvinek po svaté babičce Ludmile, i když kdoví), ale dokonce i jména se stejným významem. Václav i Boleslav znamená „více slavný“. Pro ty, kteří mi nevěří a jsou staršího nebo alespoň stejného data narození jako já, připomínám ruské slovo bolšój. No, protože však motivovanost osobních jmen je už dnes značně zastřena, nebývá tak často jejich původní „význam“ zdrojem komiky, ať už chtěné, či nechtěné (nicméně ty z vás, kteří znají alespoň vzdáleně z Bible význam jména apoštola sv. Petra, může rozesmát např. jméno Petr Kamínek).
Jsou samozřejmě případy, kdy nomen omen nepůsobí nijak komicky, ale spíše potvrzuje charakter, vzhled či skutky daného jedince. Tak např. nevěřím, že některý z léčených alkoholiků věřil, že snad obměkčí doktora Skálu, aby mu dovolil byť jen jediné pivko po obědě (aby pak obědval desetkrát denně…). Nebo půjdeme-li na pracovní schůzku s ing. Komínem, jistě nebudeme klopit oči; podobně se vypravíme neozbrojeni na setkání se známým advokátem JUDr. Láskou.
Daleko zajímavější případy jsou ty, kdy se naopak „význam“ daného příjmení rozchází s charakteristikou, činností, vzhledem daného individua (zde je asi nejvhodnější použít termín ironie). Velice často se stává, že nositel nějakého zdrobnělého příjmení, např. Malíček, překvapí svou mohutností (ať už do výšky, či do šířky), nebo že se dopustíme společenského faux pas, když se na smuteční akci rozesmějeme pohledem na plačícího pana Smíška. No a jsme-li v zaměstnání značně přelétaví, může nás vyděsit seznámení s dlouholetým podnikovým šéfem, naším novým zaměstnavatelem, značně prošedivělým ing. Nováčkem.
Dá se pokračovat dále a fantazii se meze nekladou. Tak např. bych já mohl šokovat sdělením, že se sprchuju dvakrát denně a v životě jsem nezachrochtal, navíc význam slova pomyje musím zjišťovat ve slovníku. Doporučení o zdravotní prospěšnosti požívání čerstvého pečiva se asi budeme zdráhat přijmout z úst docenta Nejezchleby, při spatření atletické postavy pana Hrbáčka budeme skálopevně přesvědčeni o jeho návštěvě francouzského poutního místa Lurdy. Z cimrmanovské hry Vizionář známe i překvapenou reakci uhlobarona: „…doktor Mazavka je abstinent.“
Za značně specifické můžeme považovat případy, kdy takovéto jméno je součástí nějaké obchodní značky. To se týká již na počátku zmíněného umělého příkladu firmy Zakoupil a Zbořil, ale všední i nevšední reálný život oplývá spoustou „náhodných“ příkladů. Je to například obuv Chromec, detektivní a bezpečnostní agentura Stratil, mlékárny Bejček, cestovní kancelář Zabloudil, soukromá logopedická ordinace Mlčoch, potraviny Nejezchleba, svatební salon Svoboda, oděvy Holý, kadeřnictví Vlasáková, kovářství Kobyla a Bosák atd.
Na závěr si dovolím přece jen jeden příklad, který souvisí s literaturou – je to zamyšlení nad otázkou, pročpak si asi spisovatel Otokar Březina neponechal své původní jméno a příjmení Václav Jebavý. Že by svoji roli sehrál nechtěný „význam“ daného příjmení (mohli bychom to ještě vyhrotit spojením s „významem“ jména křestního)? Zkrátka Nomen omen je důležitým jevem a v našem jazykovém chování hraje dost důležitou roli. Vše to pak pramení z naší přirozené snahy porozumět jazyku. To, že tato naše snaha, projevující se i v jiných oblastech a jiných jazykových jevech, je někdy příliš laická, trápí leda tak jazykovědce. Domnívám se, že kdyby nebyla laická, mnohdy bychom přišli o pořádnou porci legrace.
1 comment:
Dobrý den,
velice zajímavý článek, měl bych jen jednu připomínku: dle mého bádání po vzniku příjmení Vepřek se nejedná o příjmení odvozené od domácího pomocníka ale o lidskou vlastnost "přít se". Což mě v podstatě vystihuje protože jsme nyní ve při. Bohužel svůj názor nemám nijak podložen i wikipedia je stejného názoru jako Vy.
Zdeněk Vepřek
Post a Comment