Tuesday, April 17, 2007

Profil trampské hudební skupiny Toulec


Bývá mezi muzikanty dobrým zvykem, že si kolegiálně vypomáhají, kde se dá. Proto jsem neodmítl, když mě o krátkou propagaci požádala trampská hudební skupina Toulec. Jejich webové stránky neexistují, ostatně jediná forma aktivního přístupu k moderním technicko-informačním zařízením u členů skupiny spočívá v práci s elektronickým označovačem jízdenek při cestě na čundry, takže se není čemu divit…
Hudební skupina Toulec vznikla již před řadou let, a to v době, kdy zakladatelé Šebestián Šoural (zvaný Šlapka) a František Fortelný (zvaný Houba) absolvovali povinnou školní docházku na Základní škole Heyrovského v Olomouci. Oba kamarádi se ve věku 9 let jednou neočekávaně potkali uprostřed neprostupného hvozdu v Litovelském pomoraví, kam oba nezávisle na sobě vyrazili na romantický čundr do záplavové oblasti. Na památku tohoto setkání nazvali Moravu Velkou řekou a ještě bez kytar hned složili svoji první píseň Toulání a loučení (od této písně také o něco málo později odvozují název skupiny – Toulec).
Do roku 1999, tedy do dovršení osmnácti let, absolvovali několik ročníků dětské porty (zvané Brána), když ke svým akustickým kytarám přibrali ještě hráče na madolinu a ukulele Martina Minčáka (zvaný Mrňous). V této trojici jim bylo uznale poklepáváno na ramena s tím, že na jejich muzice je třeba ocenit především to, že se odvažují vystoupit na pódium. Zlomový okamžik však nastal ještě v témže roce (1999), kdy se dostavil první výrazný úspěch – drtivé vítězství na festivalu Vrána (což je mutace Brány v oblastech jazykově ovlivněných výslovností byzantské řečtiny). Kapela sklidila mimořádné ovace i pochvalné hodnocení poroty zejména za píseň Medvěd Brdník, která pojednává o jednom výlučném endemitním druhu a o nutnosti chránit regionální ekosystémy i v kontextu evropské integrace. V kapele se již tou dobou napevno zabydlel Mojmír Vsevoldovič Schwarz (zvaný Rypáček), muzikant s ruskými balalajkovými kořeny hrající výborně na kontrabas tzv. trsátkovým tremolovým stylem.
Kapela se po tomto úspěchu pod vlivem soudobých trendů částečně odvrátila od trampské tematiky k moravskému folklóru (Minčákova přezdívka byla operativně upravena na Mrňús), z tohoto období stojí za zmínku především melodická arytmická píseň Valašský salát, která je více než pouze zdařilou adaptací stěhovavých motivů lidových písní – zároveň citlivě reaguje na současnou sociální polarizaci valašského venkova. Text písně, jež vychází z epicko-lyrického ztvárnění těžkého údělu valašských pěstitelů drobné zeleniny, je zároveň pozoruhodnou parabolou k ne tak zcela dávnému feudálnímu útisku. Nemůžeme opominout ani svižný valčík Hukot z hor, kde členové Toulce uplatňují originální „prdivé“ vokálně-rytmické kreace.
Dalším impulzem pro Toulec bylo zakoupení cylindru F. Fortelným (Houba). Kapela zahrnula do své tvorby reminiscence na staré zlaté časy jazzu a swingu, který je ostatně v trampské hudbě stále latentně přítomen (s výjimkou tvorby např. J. Nedvěda, jehož kotlík je skutečně a pouze český). Vznikají tak pozoruhodné skladby jako Swing volný, Sexofon Radima Uzla, Prokletí velkého bubnu (kapela se kriticky vymezuje vůči perkusivním nástrojům, což jí bývá ze stran hudebních kritiků – i trampských – často vytýkáno) a Huby Duby aneb hladový duben (zde byl odborníky zaznamenán zdařilý pokus o využití náročných literárních tropů a figur).

Kapela v současnosti vystupuje v tomto složení:
Šebestián Šoural (Šlupka) – kytara, zpěv, kapelník, řidič, nástěnkář a topič,
František Fortelný (Houba) – sólová kytara, zpěv, popelník a mazač tabule,
Martin Minčák (Mrňous, příležitostně též Mrňús) – mandolína, ukulele, cimbál a smyčové kvarteto,
Mojmír Vsevoldovič Schwarz (Rypáček) – kontrabas, kontraband a alkoholik.

Na jejich vystoupení se asi těžko dostanete bez osobního pozvání, zájemci budou muset vyčkat průniku kapely do celostátních médií (v tomto duchu kapela podnikla první výraznou expanzi složením hitu Snídaně se starou, zamýšleného jako znělka pořadu jedné nejmenované televizní stanice). Nicméně tvorbu kapely uslyšíte u každého táborového ohně, zejména u výročních ohňů při příležitosti zakončení chatařské sezóny, píseň Hoří tchoři tchořice se stala neoficiální hymnou jarního pálení čarodějnic. Pirátské cd nahrávky kolují mezi fanoušky pouze ve dřevě.


Více snad někdy jindy. Pokud Vaše skupina také touží po propagaci, napište.
Pozn.: foto je pouze ilustrační!

No comments: